Divergentní myšlení: Definice, charakteristiky a příklady

Divergentní myšlení je kognitivní proces, který zahrnuje generování více nápadů nebo řešení problému. Je opakem konvergentního myšlení, které se zaměřuje na nalezení jediné správné odpovědi na problém.

Lidé s divergentním myšlením jsou známí svou kreativitou a originalitou, protože jsou schopni vymýšlet jedinečné a netradiční přístupy k řešení problémů.

Koncept divergentního myšlení poprvé představil psycholog J. P. Guilford v roce 1950. Od té doby se stal důležitým tématem v psychologii a vzdělávání.

Divergentní myšlení je obzvláště důležité v dnešním rychle se měnícím světě, kde jsou inovace a přizpůsobivost vysoce ceněnými dovednostmi.

V tomto článku se budeme zabývat definicí divergentního myšlení, jeho charakteristikami a dovednostmi a také některými příklady jeho uplatnění v různých kontextech.

Co je to divergentní myšlení?

Divergentní myšlení je proces generování mnoha možností a nápadů v reakci na otevřenou otázku nebo problém.

Zahrnuje volně plynoucí a spontánní myšlenkové vzorce, které zkoumají různá potenciální řešení, často s využitím nelineárních přístupů.

Tato fáze uvažování se vyznačuje kreativitou, originalitou a schopností odpoutat se od konvenčních způsobů myšlení, což vede k jedinečným a nekonvenčním výsledkům.

Fáze procesu v tomto uvažování

Proces divergentního myšlení lze rozdělit do různých fází, z nichž každá má svůj vlastní soubor charakteristik a příkladů. Mezi tyto fáze patří tvůrčí zkoumání, generování nápadů a kultivace otevřeného myšlení.

V první fázi jednotlivci zkoumají různé perspektivy a možnosti, aby našli nové nápady. To může zahrnovat techniky brainstormingu, jako je myšlenkové mapování nebo volné psaní, aby se vytvořilo velké množství potenciálních řešení.

Ve druhé fázi generování nápadů používají jednotlivci strategie řešení problémů k identifikaci nejlepších nápadů ze souboru vygenerovaných řešení. To často zahrnuje vyhodnocení proveditelnosti a praktičnosti jednotlivých řešení před výběrem těch, která jsou nejslibnější.

A konečně ve třetí fázi pomáhá kultivace otevřeného myšlení jednotlivcům zůstat v průběhu celého procesu vnímavými vůči novým nápadům a perspektivám. Tím, že jedinci zůstanou otevření a ochotní zvažovat alternativní pohledy, mohou pokračovat v generování nových nápadů, i když čelí obtížným výzvám.

Charakteristiky a dovednosti osoby s divergentním uvažováním

Rozvoj divergentního myšlení má zásadní význam pro kreativitu a schopnost řešit problémy.

Jedním z účinných způsobů, jak tuto dovednost zlepšit, jsou cvičení, která trénují mozek, aby přemýšlel mimo rámec a generoval více řešení jednoho problému.

Tato cvičení mohou sahat od brainstormingu až po tvorbu myšlenkových map a nabízejí jednotlivcům možnost využít svůj tvůrčí potenciál a strukturovaně zkoumat nové nápady.

Cvičení pro trénink a posílení rozvoje divergentního myšlení

K dispozici jsou praktické techniky, které podporují získávání dovedností divergentního myšlení. Kreativní výzvy a brainstormingy mohou jednotlivcům pomoci posunout se za hranice jejich obvyklých způsobů myšlení a generovat nové nápady. Aktivity zaměřené na generování nápadů, jako je myšlenkové mapování nebo analogické myšlení, mohou rovněž podpořit alternativní řešení a netradiční řešení problémů.

Obzvláště účinným způsobem, jak posílit divergentní myšlení, jsou brainstormingy. Díky tomu, že skupina lidí může svobodně vyjádřit své nápady bez obav z odsouzení, umožňuje brainstorming prozkoumat více perspektiv a možností řešení daného problému.

Myšlenkové mapování je naproti tomu technika, která zahrnuje vizuální uspořádání informací nelineárním způsobem, často pomocí diagramů nebo obrázků. Tato metoda pomáhá jednotlivcům propojit zdánlivě nesouvisející myšlenky a generovat nové poznatky.

Analogické myšlení se navíc vztahuje k vytváření paralel mezi zdánlivě nesourodými koncepty s cílem vytvořit inovativní řešení. Zařazení těchto technik do každodenní praxe může vést ke zvýšení schopnosti divergentního myšlení a kreativního řešení problémů.

Příklady divergentního myšlení

Četné příklady divergentního myšlení lze nalézt v různých oblastech, například v umění, literatuře a vědě. V umění využívají umělci divergentní myšlení k vytváření jedinečných děl, která vyjadřují jejich kreativitu a představivost. Například surrealistické obrazy Salvadora Dalího jsou výsledkem jeho schopnosti divergentního myšlení, která mu umožnila spojovat různé předměty a myšlenky neobvyklým způsobem.

Podobně spisovatelé využívají tento typ myšlení k vytváření složitých postav nebo dějových zvratů, které čtenáře zaujmou. Ve vědě se výzkumníci zapojují do brainstormingu, aby generovali nové nápady a inovativní přístupy k řešení složitých problémů. Například vývoj penicilinu je výsledkem divergentního myšlení Alexandra Fleminga, který na tento objev narazil, když pozoroval růst plísně na Petriho misce.

Kromě toho inženýři využívají tento typ myšlení k navrhování výrobků nebo systémů, které splňují praktické aplikace a zároveň obsahují jedinečná řešení. Skvělým příkladem je vývoj samořídících automobilů, kde inženýři museli přemýšlet nestandardně, aby vytvořili vozidlo, které by se bezpečně pohybovalo po silnicích bez lidského zásahu.